MVP Mladá Boleslav Nero Bencilla V1, CAC a jako bonus zajímavá podívaná !

Začnu dnes trochu jinak, to tím, že se na chvilku vrátím do minulosti a zavzpomínám na doby, kdy ještě členy u nás doma nebyli honiči, ale němečtí ovčáci. Byla jsem mladý nadšenec, co to chtěl dotáhnout vysoko a můj první NO byl samozřejmě ten nejkrásnější a nejchytřejší na celém světe, jako je pes pro každého, kdo ho má rád. Složila jsem s ním pár národních i mezinárodních zkoušek, jezdili jsme po závodech a umisťovali se na předních příčkách. Všechno bylo fajn až nadešel čas naší první výstavy, která byla potřeba na uchovnění. Studenou sprchu jsem dostala ještě před nástupem do kruhu, kdy mi chovatelka řekla, že jí buď předvede, nebo, že nemám šanci na pěkný výsledek. Tím skončila moje výstavní kariéra, protože šlo pouze o boj chovatelských stanic a toho jsem se účastnit nechtěla, bylo mi z toho smutno a pamatuju si to jako by se to stalo včera. Vlastně ona se trochu ta historie opakovat bude…

Pře dvěma lety jsem měla možnost díky I. Herianové zjistit, co je bernský honič za plemeno. Pořídili jsme si Nerouška, o výstavách jsem díky svým zkušenostem nechtěla ani slyšet. Chtěla jsem ho pro radost, protože je úžasný a zkrátka je to naše zlatíčko s tituly i bez. Nechala jsem se přemluvit k jedné výstavě a zjistila, že tady u honičů je to opravdu o tom jak pejsek vypadá, jak se předvádí, že se vybírá opravdu nejlepší z nejlepších a tak jsme na pár výstav vyrazili. To bylo, ale před rokem.

V Čechách je pár nadšených chovatelů, co se snaží toto nádherné plemeno rozšířit, odchovat zdravé, krásné jedince tohoto strakatého aristokrata. Bohužel jsou i tací, kterým nejde zřejmě o totéž. Poslední dobou se stává, že chovatelé, co se právě snaží vést chov k tomu nejlepšímu jsou napadáni v časopise a různými jinými způsoby, ne zrovna férovými jsou poškozováni, ale i přes to všechno se snaží dál.

Je možné, že po tomto článku se znelíbím, ale je mi to jedno, nepotřebuju jezdit na výstavy a po tom, co jsem zažila v MB ani nechci, takže k věci. Na výstavě bylo přihlášeno celkem 9 honičů, výsledky byly jasné už na začátku po zkušenosti z loňské klubovky, ale to, co se stalo tam, předčilo všechna má očekávání. Na výstavě se předvedlo, zdůrazňuji opravdu předvedlo pár velmi kvalitních a nádherných psů, bohužel neměli šanci na úspěch. Paní rozhodčí / shodou okolností stejná jako na loňské klubovce / dávala velký důraz na pohyb, přesto, že pes běžel, tak jak má, stejně mu to nebylo nic platné, zkrátka upřednostněn byl pes skákající. Asi jsem naivní, ale myslím, že honič by měl běhat a ne skákat jako kamzík křížený s kozou, no doba se mění, přečtu si znovu standart plemene, jestli se náhodou  nezměnil. Je fakt, že jsem do něho dlouho nekoukala. Podivovala jsem se i u měření, měrkou se zkoušeli totiž jenom někteří psi, zkrátka se hledal způsob jak je vyřadit . Bylo to tam opravdu "skvělé". Paní rozhodčí, proč jste tak hluboko klesla !!!

V každém případě nejen já, ale i ostatní budou na tuto výstavu dlouho vzpomínat. Nechci nikomu sahat do svědomí, každý dělá, co umí. Když na to nemám a nejde to, tak vždy cesta najde, jak poškodit ostatní, abychom uspěli.

Je mi jen hodně líto, že díky takovým machinacím jsou ostatní chovatelé znevýhodněni a pokud neztratí zájem úplně, tak jsou minimálně hodně poškozeni. Když to vezmu podle sebe, tak mám  po chuti navštívit jakoukoli další výstavu.

Vlastně úplně jsem zapomněla, paní doktorko moc gratuluji k úspěchu na výstavě!!! Jistě vás takto získané tituly těší.